Toto téma je velice důležité
a dlouho bude vytvářet dojem,
že  je vše správně.
Jde o ILUZE.

K iluzi dochází.
Ona samotná není, neexistuje.
K iluzi tedy dochází,
vytvoří-li něco představu,
jež není skutečná..
Známým příkladem jsou např.
vlny horka na silnici,
kdy se zdá, že silnice je zvlněná.
Tedy, vlny horka jsou skutečné,
silnice však zvlněná není,
jenom to tak vypadá.
Iluze však má tuto zvláštní moc,
přesvědčit nás,
na první pohled,
rychle i lehce, že pravda je „i to druhé“.

Časem to pro nás vytvoří až jakési zkratky,
které pak jako naprogramovaní následujeme,
máme je za skutečnost, věříme iluzi,
podléháme klamu mysli
a časem jdeme klidně i dál,
aniž to postřehneme,
už dopředu o něčem predikujeme,
že je to takové a makové,
nebo dokonce, že to takové bude.
My to přece známe,
my víme, jak to je 🙂
He. Tady se prosím společně zastavme.

A při nejlbližší příležitosti
začněte se mnou bádat
nad Skutečností,
jaká doopravdy je,

Jak já jsem zjistila na sobě,
na zvedání závojů,
zvaných iluze,
kterých např. budhisti napočítali sedm,
jsou skvělé ty silné,
stále se vracející emoce,
jako je vztek, hněv, zlost, nenávist
a celý ten zápalný arzenál, co se chová jako vnitřní oheň.
Moje zkušenost je taková,
pokud jde o vážnou,
až traumatickou událost pro duši člověka,
kterážto pak způsobila
výše uvedené emoce jako důsledek,
že iluzorní závoje
tam rozhodně jsou
a opravdu hned v několika vrstvách na sobě.
Proto je
některé věci
tak těžké léčit „pouhým“ odpuštěním, to zprvu vůbec není možné,
i když i na to dojde, zákonitě.
Aby však odpuštění a soucit
vůbec mohly vstoupit
a začít své působení,
je třeba se nejdřív v klidu posadit
a s odvahou zkoumat situaci, i lidi a události
a naše subjektivní hodnocení, zda odpovídá skutečnosti,
jestli tam opravdu náhodou není nějaký ten skrytý závoj na nich,
kterého jsme si před tím nevšimli, neuvědomili,
jen jsme dál zuřili, běsnili a trpěli tím a s námi všichni kolem..

Lidé jsou pouhými herci najatého představení.

Jakmile jednou objevíte mechanismus
a strhnete jeden-dva ze závojů ILUZE,
pocítíte možná závan něčeho svéžího, rajského, ozdravného,
ozónového a uklidňujícího.
Ano, taková je kupodivu pravá Skutečnost.
A možná už tehdy
k vám přijde pod ruku i Soucit
a tak první vlna
opravdového odpouštění
může přijít začít vás léčit,
vaše zranění a bolest,
protože to je v moci
tohoto vnitřního Léčitele,
který je ničím nenahraditelný.

Těžko říct,
co v nás způsobilo,
že jsme se přiklonili k ILUZI
tam či onde,
u toho či u té,
já nevím.
Prý jsou to věci z minulosti,
z nějakého vnějšího
deformačního působení a jako naše obrana proti nim.
Je proto zřejmé,
že takové sebeléčení
je vysoký akt Sebelásky
a že těžko bude jen jednorázový.
Vše má své božské načasování.

Na některých věcech
já osobně pracuji už roky,
stále jsou ve mně,
jako šrapnelové bolesti,
tak na nich pracuji,
jak to jde,
protože je to skvělá škola
vnitřní bdělosti, moudrosti a sebepoznání.

A Rajská zahrada se každým
zvednutým závojem
blíž a blíž přibližuje..

Takže, stojí to za to, rozhodně,
hledání „pouhé“ skutečnosti,
teď i tehdy,
a pro moudrost celou opakuji:
závoj se pozná tak,
že první část tvrzení je správně,
ale závěr je chybný, falešný, pokroucený,
jenom se to tak celé tváří.

Buďme s láskou a odvahou svými vlastními Hrdiny,
pečujme o své blaho a klid na duši,
dopřejme si takové léčivé
zvedaní iluzorních závojů
co nejčastěji.
Pro dobro své i všech ostatních.

R.

1.12.2017