Nádech, výdech.

Nádech, výdech.

Nádech a výdech.

Zrcadlo obrácené dovnitř.

A v něm to, co nikdo nikdy neviděl, protože To jsem viděla já. A pod tím – spousta mých nádechů a výdechů, tak důvěrně známých.

To zrcadlo je tam po celou dobu. Od bodu, kdy vzniknul čas a já v něm. Vidělo celý můj Příběh.

Aktivuje ho každé zrození.

Očišťuje ho každé uvědomění „Já Jsem“.

Neviditelný záblesk, a spojení v bodě teď a tady, přenáší duši do Reality.

A Příběh pokračuje, neboť to je jeho smyslem.

Nádech a výdech..

Osobní naplňuje neosobní

a neosobní rodí osobní linii.

To Vlastní Příběh je náš největší poklad, ten nelze vyhrát v loterii.

Je domovem naší duši, vtělené do posloupnosti vědomí.

Každý z nás je svým vlastním Příběhem. Zrozen z neosobního Všeho-Co-Jest, aby se stal jeho naplněním, sebe-realizací.

Proto je život tak cenný. Cokoliv se v něm odehrává je další větou tohoto Příběhu.

Mě osobně pokaždé připomínka této skutečnosti – Vlastního Příběhu – velmi uklidní. Vím, že to jsem já. Nicotnost lidské existence se tím proměňuje a stává se velkolepou a velmi smysluplnou. Cítím pak to, co pravil Ježíš: „Já a Otec jedno jsme“.

Skrze nádech-výdech se propojují tyto linie.

Vlastní Příběh skrze nás Bůh žije. A tak to je.

R.

 

 

9.4.2019