V Toltéckém orákulu se v sadě karet Vládců nachází na předposlední, 12. pozici, velice zvláštní božstvo/princip, Witsilopochtli – Levoruký kolibřík.

Toltékové považovali kolibříky za posvátné ptáky, protože jejich srdce patří, v poměru k tělu, k těm největším. Srdce je branou, kterou vstupuje láska a  jedině ta dokáže vykonat zázrak uzdravení a vysvobození.

Levá ruka je nejen symbolem nagualu a duchovnosti, ale také mystéria, magie a tajemství. Levoruký kolibřík je tedy projevená síla mystického bojovníka, jež je konfrontován s nějakou osobní, zátěžovou, konfliktní situací.

Duchovní bojovníci nejsou ti, kteří by chtěli porazit kohosi druhého z okolí. Duchovním bojovníkem je hrdina, který čelí svým vlastním slabostem a závislostem, kterých se však chce vědomě zbavit a ona bojovnost představuje aspekt jeho vůle. To, že jeho mottem je stálé prohlášení:  „Nikdy se nevzdám!“

I pokud se vyskytne Witsilopochtli v srdci vykládacího kříže při výkladu Zrcadla života, značí vždy nějakou zásadní, vnitřní reformační situaci, která se pro daného člověka stává/stane/má tendenci stát spouštěčem, startérem událostí, směřujících k jeho vnitřní i vnější přeměně. Jde o nastolení takového vývoje, jež sám o sobě, svým procesem, přináší u člověka zcela nový úhel pohledu na nějakou zásadní věc v jeho každodennosti..

A jak jistě mnozí potvrdí, nový úhel pohledu mění Vše.

A tak, jen s lehkou nápovědou, jak na své slabosti, předávám tuto navigaci cesty pro opravdové duchovní bojovníky, a to skrze  levou ruku posvátného kolibříka.  Zdá se to příliš jednoduché?  Zvládnout něco levou, u nás dokonce levou zadní? Nezapomeňme, že toltécká moudrost vychází z komplexnosti, z vyváženého stavu spojení ducha a hmoty. Oni chápali a uměli pracovat s vrstvami (ne)vědomí, o jejichž existenci člověk naší zcivilizované 3dformy nemá ani ponětí. Ale jak asi čeština přišla k onomu přirovnání?

Suverénnost Levo-rukého kolibříka, tak jak ji Toltéci zaznamenali a předávali si z generace na generaci, spočívá opravdu v jistotě, že na konci je vítězství , a to po absolvování, průchodu konfliktem. On sám, na kartě Toltéckého orákula, je vyobrazený jak stojí na vrcholku pyramidy, držíce v ruce žezlo, symbolizující jeho vítězství, a to už ve svém novém stavu bytí, ve svém znovuzrozeném já(ství).

Mimochodem,  téma znovuzrození je též podstatou  jména Renata   a tak,  zřejmě ani není lepšího dne na toto sdílení ,  než 13. října, vycházející přitom z realizované osobní zkušenosti, doplněné ještě příslibem Levorukého kolibříka, že štěstí přeje odvážným a opravdovým ve svém srdci  ♥

Přeji všem krásné podzimní dny, plné sebe-lásky.

R.

13.10.2017