Toto poselství souvisí s předky, kteří jsou známí jako Toltéci. Dnes již víme, že toltécká kultura vycházela z dědictví pradávných, prvních Slovanů.

Podle všeho mám s touto kulturou své rodové spříznění zřejmě skrze původní pradávnou slovanskou linii a které se ohlašovalo pro mě zprvu nenápadně, a to několik let trvající přitažlivostí k čemukoliv, co obsahovalo kus toltécké kultury.  Nejdříve v podobě mnoha knih o toltécké moudrosti, pak čtyři dohody, poté studium karetní sady a výkladové knihy Toltécké orákulum Viktora Sancheze. Toto orákulum se mi stalo na mnoho let skvělým duchovním rádcem a navigátorem na mé duchovní cestě a zavedlo mě nejhlouběji ke kořenům toltécké životní filozofie a k Duchu, který je tak velmi specifický a přesto mému duchu čímsi blízký.

V Toltéckém orákulu se v sadě karet vládců nachází na předposlední 12. pozici, velice zvláštní božstvo, Witsilopochtli – Levoruký kolibřík.

Na tomto symbolu jsem zakusila skutečnou hloubku toltécké moudrosti, šamanskou magii a pravou esenci duchovního bojovníka. To, k čemu mě s velkou láskou dovedl je poznání, soubor zážitků a ojedinělá zkušenost, jež se pro mě osobně stala více než vítězstvím.

Toltékové považovali kolibříky za posvátné ptáky, protože jejich srdce patří, v poměru k tělu, k těm největším. Srdce je branou, kterou vstupuje láska a láska, jedině láska dokáže vykonat zázrak vykoupení, uzdravení a osvobození.

Levá ruka je nejen symbolem nagualu a duchovnosti, ale také mystéria, magie a tajemství. Levoruký kolibřík je tedy projevená síla mystického bojovníka, jež je konfrontován s nějakou osobní konfliktní situací.

Duchovní bojovníci nejsou ti, kteří by chtěli porazit kohosi z okolí. Duchovním bojovníkem je hrdina, který čelí svým vlastním slabostem a ona bojovnost představuje aspekt jeho vůle, to, že jeho mottem je stálé prohlášení:  „Nikdy se nevzdám!“

Pokud se  karta Levorukého kolibřík vyskytne v rámci výkladu toltéckého orákula, kterému se říká Zrcadlo Života, v srdci vykládacího kříže, značí nějakou konfliktní situaci, která se pro daného člověka stává spouštěčem, startérem událostí, směřujících k jeho vnitřní i vnější přeměně. Jde o nastolení takového vývoje, jež sám o sobě, svým procesem, přináší u něj zcela nový úhel pohledu na nějakou zásadní záležitost v jeho životě. A jak určitě mnozí mají ověřeno, nový úhel pohledu mění Vše.

Suverénnost Levorukého kolibříka spočívá v jistotě, že na konci je vítězství , a to po absolvování, po průchodu konfliktem. On sám, na kartě, stojí na vrcholku pyramidy, držíce v ruce žezlo, symbolizující vítězství, už ve svém novém stavu bytí, ve svém znovuzrozeném já(ství).

Téma znovuzrození je shodou okolností  i duchovní podstatou mého křestního jména  – Renata a je zřejmě i mojí celoživotní filozofií. Tudíž jsem  téměř s nadšením přijala před časem „nabídku a zároveň výzvu“ Levorukého kolibříka, abych za jeho vedení absolvovala svoji niternou osobností transformaci.

Pomáhal mi v boji, ke kterému bych se já sama ani náhodou neodhodlala. Už proto, že to, oč se jednalo, bylo tak velkou a pevnou  součástí  mého bytí, že jsem uvěřila tomu, že to jsem já a že budu takto „do konce svých časů“.

Ale člověk míní a Bůh mění a tak i já jsem jednoho dne musela sama uznat, že přece „vím, že jednou to muselo přijít“.. Magická síla Levorukého kolibříka mi umožnila dostat se to stavu, kdy jsem mohla odložit přetěžké břímě a osvobodit se z pout, která mě po mnoho životů svazovaly.

Více se snad dozvíte v knize, na které právě pracuji. Pokud byste její vydání chtěli nějak podpořit, velmi to ocením 🙂

renata@exmity.cz

24.5.2019