Tento Sen byl pro mě velmi zvláštní, nejen svým příběhem, ale i charakterem.
Začal tím, že jsem nejdřív znala jeho název,
tedy „Setkání s nejkrásnějším mužem světa“
a teprve pak se mi odezdál sen.

Samotný sen obsahoval vlastně jen pár záběrů. Vše se odehrálo poměrně rychle.
Druhý den, po probuzení, jsem se však „dozvěděla“ ještě několik
doplňujících informací, které mi poskládaly celý příběh.
Ten sen se navíc odehrává v budoucnosti,
takže je možné, že to vlastně vůbec nebyl sen 🙂

Já a můj partner jsme zrovna byli na cestách „po celém světě“.
Udělali jsme si krátkou zastávku v jednom z velkoměst a ubytovali jsme se v jednom z místních hotelových mrakodrapů.
Přízemí a několik spodních pater hotelu bylo zabraných pro komerční účely.
V přízemí měla svůj stánek i jedna známá televizní společnost.
Měla zde non-stop vysílací koutek, kam si také zvala různé hosty a návštěvníky na interview.

Ten den byla na pořadu i návštěva a rozhovor s mužem, kterého „mainstream“ shledal velmi zajímavým. Sice mu to nikdo nevěřil, ale říkalo se, že je mu už 258 let.
Nevím, jak to, ale moje informace o něm byla taková,
že ve skutečnosti tam ještě jedna číslice chybí a že je mu doopravdy 1258 let!

Když nadešel čas interview, šla jsem pro mého muže, aby se s ním také seznámil.
Trochu nerad, ale šel se mnou. Já jsem o něm totiž prohlašovala, bůhvíproč,
že pro mě je to Nejkrásnější muž světa.
Už když jsme scházeli dolů, posledních pár schodů do přízemí,
pocítila jsem jeho obrovské energetické pole. Musela jsem se zastavit.
Rozhovor s ním už probíhal.
„To je on?“ zeptal se můj partner, „vypadá docela normálně“.
Bylo vidět, že mi tím říká, že to je ok, že jsem přeháněla s tím nejkrásnějším mužem.

Rozhovor se odehrával v sedě, oba, on i moderátorka seděli na vysokých barových židlích bez opěradel. On měl, dle mého, velice zvláštní oblečení. Něco jako pléd, ale evidentně z ne zcela obvyklého materiálu. Viděla jsem, že celý ten chumel látky se na něm samovolně vlní, lehce vznáší. Usoudila jsem, že má okolo sebe pole jako jeho vlastní tekutý vesmír. Když jsem si toto uvědomila, věděla jsem, že už nepůjdu dál. Zůstali jsme teda stát v půlce, na schodech. Celé interview přenášeli samozřejmě obří televizní obrazovky všude kolem, takže jsme viděli vše.

Tento televizní newsroom se nacházel hned u vchodu hotelu, v jednom z rohů. Tato vstupní část byla celá prosklená a to až do celé výšky mrakodrapu, odhadem tak 50 pater. Byla zde i okna a některá byla i otevřená, pochopitelně s čidly proti nepříznivému počasí a tak podobně. My jsme ale zrovna měli krásný slunečný den.

Nevím, zda se mi podaří popsat toho muže a jeho krásu. Měl dlouhé, bílé vlasy, místy spletené do copánků. Byl vysoký přes 2 metry a výrazný obličej. Jeho pléd měl jemné vzory v barvě zelené, tyrkysové, tmavě modré, karmínové, žluté a pískové. Na sobě měl dál úzké béžové kalhoty a to bylo vše.
Jak jsem se zastavila na těch schodech, on si toho i na tu dálku všimnul.
Přestal mluvit a zadíval se na mě. Naše oči se potkaly, chvíli jsme na sebe zírali.. Usmál se.. a pak udělal něco naprosto nečekaného. Uprostřed rozhovoru vstal a jakoby pro něj neplatila gravitace začal lehce šplhat po té prosklené hotelové věži, až se dostal k jednomu z otevřených oken. A vylétnul jím ven! Lidi co tam byli vůbec nechápali, co se to děje, co to je.
Kdosi měl venku kameru a tak jsme na těch obřích obrazovkách, stále na schodech, viděli, jak Muž vzlétnul nad hotel, udělal kolem dokola několik obrátek a pak vzlétnul ještě výš a nadobro zmizel v oblacích, prostě odletěl.

Mně zbyl jen ten jeho „poslední úsměv a dokonalý, nezapomenutelný zážitek, setkání s nejkrásnějším muže světa a jeho nadpozemskosti, které jsme byli očitým svědkem.

R.