„Čím dál víc začínám cítit, že lidská velikost se nezakládá na tom, kolik stínů v sobě prosvítíme.

Cítím, že lidskost roste s tím, kolik stínů v sobě dokážeme obejmout. Stejně roste tím, když stíny dokážeme obejmout i na druhých.

V obou případech bez naléhavé potřeby je „vyléčit“.

Samo jejich tiché objetí a přijetí se o to časem postará..

Pod soucitným láskyplným nazřením a přijetím se začnou samy rozplývat jako sníh pod hřejivými paprsky slunce, jemně, ve svém tempu a čase..

Naopak přílišná snaha, analýza, šťourání či tlačení na pilu může proces jen zkomplikovat.

Stačí nazřít, přijmout, láskyplně obejmout, odevzdat..

….

Říká se, že Bůh skrze stvoření poznává sebe sama. Dokonalost není v tom být bezchybný. Dokonalost je být celistvý. I stíny jsou součástí celistvosti. Patří do epopeje toho, jak Bůh poznává sebe sama.“

Zdroj: www.magdaleny.cz

20.6.2019