Až pochopím své poslání,
budu vědět, co mám dělat.

Až budu vědět, co mám dělat,
dám se do práce, začnu s přípravami.

Až budou mé přípravy hotové, aspoň částečně,
nabídnu co mám druhým, podělím se s ostatními.

Jakmile to udělám,
bude mi brzy jasné,
jestli to, co dělám, je to, co je mým posláním
a možná zjistím,
že jsem to věděla vždycky.

Teď vím „toto“.. a tak žádám anděly, mé duchovní průvodce, mé Vyšší Já,
aby mě dovedli k jasné odpovědi,
k vědění toho, co je mým posláním
a zároveň přáním mé Duše.
Něčím, čím sebe sama beze zbytku naplním
tím nejlepším způsobem, v souladu s Bohem a jeho Řádem.
Já jsem Dítě z Hvězd, hvězdný člověk
a jsem tady, abych tento hvězdný třpyt snesla na Zemi,
to vím..

Možná je nás víc „takových hvězdiček“,
které hledají své uplatnění,  naplnění skrze posláni „pro dobro všech“.

A třeba nic takového neexistuje.
Třeba jen pouhá naše přítomnost tady je tím,
proč tu jsme, žijeme.

Jak se tím ale uživit?
Jak a čím proplatit své závazky „minulosti“,
jak být tím čím jsme
a stále zářit jako Hvězdy do temnoty?
Je to občas těžká ironie, zdá se mi..
a tak nezbývá, v tuto chvíli,
než věřit v moc a sílu Zdroje,
ať se projeví, skrze Bytí.

Otvírám se Poznání, které přichází.

Otvírám své srdce této chvíli
a vím, že miluji vás, vás i Tebe. 

Srdce je tím jediným,
co dokáže vnímat odpovědi tam skryté,
i všechna řešení
i všechna rozhodnutí Duše.
Ať tedy naše Srdce zní tóny,
kterým porozumím(e)

Ať známe ten Pocit, že víme kdo jsme.

Teď a tady.

Buď již!

R.

 

6.1.2018