Existují slova, jež mají tu moc, že jsou Svědkem našeho bytí.

A je v podstatě jedno, jestli si toho všimneme, naplno, nebo tím „jen“ žijeme, dokonale a v odevzdání.

Jde vždy o vibraci, kterou slova ztělesňují, nesou.. a o nás, kteří s nimi zacházejí, na různých hladinách vědomí.

Slova však lze používat i pro naše léčení, jak jsem již poukázala v textu Pozornost a Pozorovatel, na pokusu se třemi květinami a slovy na nich umístěnými.

Takovým široce léčivým slovem je VDĚČNOST.

Vděčnost, vděk, (v)děkovat, být rád za.. a jsme u jádra, v němž slovo vděčnost, v našem českém jazyce, nejvíce působí. Být rád za to, co se mi stalo (cokoliv), co jsem prožila, s kýmkoliv, co jsem směla zaznamenat jako mé individuální prožitkové dění mé bytosti. Být rád(a) za všechny ty příležitosti, okolnosti, volby a směry. Cítit vděčnost = být rád za to všechno, včetně těch ne-povedených, ne-dobrých, ne-hezkých, ne-příjemných věcí.. Zde totiž, s tímto „ne“ aspektem, sestupujeme s vděčností o hladinu níž, do vrstvy vědomí, která jest ne-vědomím. Právě odtud, toto nevědomí „vytváří“ ony ne-líbivé události, ne-správné volby a rozhodnutí a pro nás v realitě pak ne-příjatelné výsledky. Mnohé z nich pak mají potenciál stvořit, a také i (s)tvoří, různé katastrofy a neblahé věci, osobní či kolektivní, včetně kohosi, koho pak můžeme a i nazýváme svými ne-přáteli.

Vděčnost však má tu moc smazat existenci takových ne-žádoucností našeho života, nastavením statusu „obyčejné“ vděčnosti, tj. pozice „já jsem za to rád(a)“.

Benefity vděčnosti jsou tak dalekosáhlé, právě pro tuto svoji schopnost „převrátit“ ony ne-dobré věci v nás, v naší minulosti i přítomnosti, do opravdu pozitivních a přínosných kvalit,  tedy do Neutrality. Pak se i z našich nepřátel  minimálně v naší mysli stávají/mohou stát pouzí „učitelé naší zkušenosti“. Jak uvnitř, tak potom navenek.

Postoj vděčnosti tedy dokáže směle vstupovat do hladin nevědomí, jež pečlivě ukrývají ony ne-vábné záležitosti, které tak vděčnost léčí a integruje** do komplexnosti a naše bytí do celistvosti. Tím pro nás vděčnost koná zázrak milosti, odpuštění, osvobození a to téměř bez nějaké silové emocionální námahy.

Vděčnost je ctností nadosobní. Vděčnost korunuje vše odžité puncem Vyššího Dobra a přenáší nás do sféry blíž ke Stvořiteli, k Bohu Matce/Otci.

Takže, já slovo VDĚČNOST velmi doporučuji, přijat ji/ho jako vědomý prostředek svého sebe-léčení a to pro znovuzískání jinak nedobytných stránek našeho já, zavržených a nepřijatých, odsouzených k falešné neexistenci a ne-bytí.

Vrstvy ne-vědomí jsou však stále naší součástí..

Tato integrace, tedy pospojová(vá)ní znamená posun, rozšíření nás samotných, našeho vědomí, a tedy Vzestup. Ano, právě takto, tímto iniciačním integračním procesem, umožňujícím kompletaci veškerých našich částí „vzestupujeme“. Takto také dáváme vzniknout prostoru pro (znovu)zapojení dalších vláken DNA. Takto celé naše bytí, včetně fyzického těla uschopňujeme pro vzestoupení do vyšších rovin Bytí. Takto následujeme Zemi, která nás na sobě udržuje svojí všeobjímající láskou a přeje si, abychom vzestoupili spolu s ní a následovali tak Galaxii.

Jde také, ohledně vděčnosti, o stav skutečné Pokory, chápající, že jsme vždy dělali to, co jsme v danou chvíli dokázali stvořit, nic víc, nic míň. Je to podání ruky Stvořiteli, Bohu Matce/Otci, že jsme si vědomí toho, že jsme Děti Boží, a že jsme si vědomí, takto, své Nevinnosti.
Díky vděčnosti a postoji „Jsem za to rád, jsem za to vděčný..“, se zrakem směřujícím k našim božským rodičům, v této naší otevřené upřímnosti, zažíváme zřetelný zážitek své vlastní tvorby, Sebe Sama, své Přítomnosti, tj. Skutečnosti zažívané teď a tady, bezvýhradným přijímáním všeho co je v nás..

 

Ano, mnohem víc než se zdá, je ukryto Za Slovy.. Možná je toto jedna z příležitostí uvědomit si znova, jakou moc mají slova a učit se všímat si jich víc, zacházet s nimi vědoměji. Vždyť jsou na počátku každé naší tvorby.
Jsem vděčná za toto psaní, jsem ráda za tento okamžik, díky všem, kteří četli za dar jejich přítomnosti.
Děkuji ti Vděčnosti.

R.


**Integrita je vibrace/ tón který integruje a splétá dohromady proudy, sjednocuje je a dává směr, tak aby každý přispíval k celkovému žití života v rovnováze. Integrita následuje myšlenky hledání, aby vytvořila celkový závěr z toho,, co bylo objeveno, pro celé bytí. V integračním toku zůstáváme vždy ve vyzařování Zdroje.

viz Symboly světelného jazyka

19.10.2017