1.
Bylo – nebylo..
V kostele se ještě svítilo,
tak vešla dovnitř.
Svíce po stranách chrámové lodi
nechávaly stékat vosk po svých tělech,
kdosi je zapálil, než začala mše..
Ale teď už bylo po.. prázdné lavice
vybízely k výběru místa, jakéhokoliv,
tak usedla.
Nešla nikam, ani „do kostela“.
Nepřišla se modlit, přitom se už dávno modlila.
Bůh je všude, přece..
Modlit se je dobré, to ji naučili.
A učila se dobře, rychle, a to ji ani nechválili,
jak dobrá je..
Dobrou bývala, kdysi.. než potkala jeHo.
Hosana? Ach ano, proč ne, říkala si,
Bůh je přece v každém, ve všem.
A tak uvěřila, zavřela oči .. a spala.
Snila si svůj velký Sen.
O muži, o lásce, o souznění,
o spojení s tím druhým.

Co tady děláte, paní, zeptal se kdosi.

Já nevím. Nic. Snad to nevadí..

Ne, jen, budu muset zamknout dveře,
a vy asi nemáte klíč.. a muž
zachrastil klíčemi.

Na to nepomyslela, že už je tolik hodin,
tak vzdychla krátce jen „už půjdu, to nevadí“.

A co vám tedy vadí, paní, když sedíte zrovna tady?
Většinou sem chodí lidi, co neví,
co se svým životem,
když jim vadí třeba.. že prší nebo sněží, znáto to,
znáte takové lidi, že?

Trochu se pousmála.

Jsem rád, že už se smějete,
to jste na dobré cestě,
vy si jistě poradíte.
Tak pojďte už, čas pokročil a já to tu musím pozavírat.

Ještě se půjdu pomodlit, mohu?
Tam vepředu, půjdu k oltáři..
Já vím, že normálně se tam nechodí.

Prosím, pojďte tedy..
a muž jí nabídnul své rámě.

Poklekli spolu, on po její pravici.
S hlavou sklopenou, modlili se k Bohu,
k panence Marii,
k Ježíši a jeho milosti „nést i toto jejich trápení“.
O tom jejím si pak dlouze povídali..

Mlčky pak došli ke dveřím kostela,
rozloučili se rychle, jen kývnutím hlavy.

Duše jejich se spřátelily.

2.

Bylo, nebylo.
Rychle se stmívalo,
protože přicházelo zimní období.
Lidé byli mrzutí a mrzutější,
a dělali si zásoby.
Oni dva však nikoliv.
Nežili pro zítřek,
věděli, nějak, že žádný není.
Když došli domů,
on zatopil v krbu,
ona uvařila lehkou večeři.
Pojedli u malého stolu,
skoro nic nemluvili,
všechno už věděli

vše podstatné
už si dávno řekli..
Byli Jednou Duší.

Pak ulehli spolu
do jedné z postelí,
někdy totiž spali zvlášť,
to když se zrovna rádi neměli.
Netrápili se, ani se na sebe nehněvali,
jen spolu neusínali,
jen spolu nevstávali.
Ničeho nelitovali.
Měli se rádi.
Jako i tuto noc.
A tak se pomilovali.
Jednou, dvakrát, potřetí.
Bůh by jim nadělil několik dětí,
kdyby je chtěli..

Pozdě se rozednívalo,
takže i rána vypadala jako noci.
Lidi byli ospalí
a nechtělo se jim nikam chodit
Oni však vstávali velice brzy
a někdy, někdy se znova pomilovali.

On pak zatopil v krbu
a ona přichystala malou snídani.
Pojedli spolu u stejného stolu
a na sebe se krásně usmívali,
velmi se milovali..

Byly to krásné časy.

3.

On nebyl romantik
a ona žádná frajerka, ani,
jak by řekli kolemjdoucí.

Přesto se ti dva seznámili,
začali spolu chodit, bydlet, žít, milovat se
a časem i soupeřit.
Bohužel, tak už to chodí.
Ale o tom dlouho nevěděli.
Milovali jeden druhého,
ano, říkali si to každé ráno
a jak známo,
láska zaslepuje oči a ty pak nevidí,
co vidí doopravdy.
Říká se tomu klapky na očích.

On byl něžný a ona taky.
Přesto se časem
naučili tomu násilí,
kdy chtěli jeden druhého změnit,
předělat a cítit vše jinak..

A tak se jednoho dne raději rozešli.
On to sice dlouho nechápal,
ona však neunesla dál
to společné trápení.

Takže.. on už víc nezatopí v krbu
a ona už pro něj neuvaří.
Zítřek nikdy žádný nebyl.
Zbudou jen včerejší vzpomínky,
trochu popela
a špinavé talířky.
Poslední úsměv
na rozloučenou ve dveřích.

Sbohem má milá,
sbohem můj milý..

A časem,
světe div se,
on se stane romantickým
a ona začne frajeřit,
ale to se ti dva už zřejmě nedozvědí,
že takto se změnit
mohli a měli dávno, spolu,
milovat se jako milenci
a být stále přáteli.
Kterými byli,
po celý ten čas.

Den byl teď krátký,
čím dál kratší,
vždyť bylo tady zimní období.
Lidi to nebavilo,
nudilo a nechávalo je to lhát si do očí.
Oni toto nedělali,
oni si neubližovali.
Měli se rádi,
proto, že byli Přáteli**.

Byla zima, a to nejen za dveřmi
a lidi pospíchali domů,
ať byli kdekoliv a s kýmkoliv.
Oni dva nikam nespěchali,
nebylo kam již,
byli v cíli své Cesty.
Věří však stále, jeden jak druhý,
té Naději v srdci,
že jednou,
že se znova potkají.
Jako tehdy.

Bylo i nebylo.
Tento Příběh prý nikdy neskončí..

Je to příběh Lásky jedné Duše a dvou statečných srdcí, skutečného přátelství.

♥+♥

 

R.


**Tón/vibrace Přátelství spojuje dva nebo více aspektů vědomých vědomí.

Přátelství je spojení a obecný účel.

Aspekty se spojují v přátelství jsou-li jejich tóny v harmonii.

Přátelství je aktivní, zahrnuje v sobě pohyb a růst a neustále hledá spojení se Zdrojem a vědomím.

viz Symboly světelného jazyka

11.9.2017